Tak jsem zase jednou ráno přicházel na fakultu. Pohledem jsem letmo zavadil o fakultní fasádu à la Monte Cassino 1944, několik studentů ctilo urputným nepozdravem mé zimní mimikry, a náhle jsem jí spatřil: Angelina Jolie. V ten moment jsem se rozhodl s komercí s nádechem pozlátka druholigových amerických filmů skoncovat. Plakát jsem nemilosrdně odlepil a s pocitem malého ranního vítězství kráčel k modré recyklační nádobě, abych „boj“ s reklamou dokončil. Jen pro pořádek jsem si celý plakátek přečetl a zastyděl se. Paní Jolie nezvala spolužáky k prodeji pudříků, nebo „in“ šatiček, nýbrž ke studiu obecné lingvistiky. Pokorně jsem se vrátil ke dveřím, fešandu nalepil i s odkazy na Ústav lingvistiky zpět a uznal, že panové s upoutávkou na svůj obor uspěli, minimálně v mém případě.
Žádné komentáře:
Okomentovat