Jsou akademici neodpovědní rebelové bez příčiny?

Pro politickou reprezentaci byla dosavadní vyjádření akademické obce krajně nebolestivá a tedy, v řeči mocenské hry, nehodná zřetele. Je doložitelné, že pan ministr Dobeš reagoval na podněty RVŠ nebo Konference rektorů povrchně, popřípadě vůbec. Stejně tak lze doložit, že vypořádávání připomínek k záměrům zákonů, které vysokoškolské reprezentace sepisovaly desítky hodin, bylo laxní, krajně výběrové a v případě věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům za nynějšího ministra prostě žádná debata neproběhla. Řadě univerzitních pedagogů přitom není školné vůbec proti mysli. Osobně patřím k zastáncům školného již od dob, kdy jsem sám studoval. Je však potřeba vše řádně připravit a zkoumat dopady v cizině. Vysoké školy ovšem irituje i jiná věc: MŠMT doposud jasně neřeklo, jaký bude vztah mezi školným a financováním VŠ ze strany ministerstva. Existují pádné obavy, že: 1. MŠMT bude krátit příspěvky školám, protože si mohou „vydělat“ na školném; 2. krácení bude děláno paušálně, bez ohledu na to, jestli je škola mizerná či dobrá; 3. ministerstvo nemá připraveno hodnocení kvality škol a hrozí tedy, že bude uplatňován princip plošného krácení. Paleta problémů je mnohem košatější a patří do ní možný výpadek evropských dotací zaviněný ministerstvem, nebo apokalyptický nárůst byrokracie v důsledku nových zákonů  (např. novela Zákoníku práce). Bylo by proto výrazem mentální nedostatečnosti, pokud by akademici zůstali i nadále potichu. Musí být ovšem připraveni, že své názory neprosadí jen řečmi, bude třeba tvrdě jednat.